MŮJ BYT - KOCOUR MIKEŠ

V naší bytovce má každý nějaké zvířátko. Na prvním místě jsou pejskové. Jelikož jsem vyrůstal skoro na vesnici, tak i mně se zachtělo zvířátka. Vážně jsem uvažoval nad Andulkou či papouškem, což mi bylo nakonec rozmluveno. Přítelkyně Helenka mi chtěla pořídit dárek ke svatému Valentýnu, ale nevěděla, zda bych chtěl spíše pejska či kočičku. Po zralé úvaze jsem se rozhodl pro kočičku. Nakonec dostala Helenka kocourka a to o týden dřív, tedy 7.2.2007. Pojmenoval jsem ho Mikeš. Odvezli jsme si jej okamžitě do bytu, kde se schoval za gauč a nechtěl vylézt. Jediným lákadlem se stalo maso. Druhý den jsem mu pořídil plastové wc a o několik dnů plyšový pelíšek s možností broušení drápků a malou kuličkou. Na to si zatím moc nezvykl a tak večer ulehá se mnou v posteli, aby mne po celou noc budil svými naostřenými drápky v domění, že si půjdeme hrát. Ráno nemusím mít nařízeného budíka - ví, že vstávám v šest a tak již raději za pět minut šest mě budí radostným kočičím mečením (zatím se totiž nenaučil mňoukat) a dožaduje se nejen pozornosti, ale i plné misky s masem a granulemi. Za měsíc si na nás zvykl jako by s námi žil léta, chová se pomalu jako pejsek, všemu rozumí a hlavně - umí aportovat mobil. Pravda, opačným způsobem, kdy i s mobilem dokáže zmizet ve vedlejší místnosti. Doufám jen, že se nenaučí telefonovat :o))